Jak to celé začalo

 

Příběh vzniku babiččiných utopenců neboli „Utopených holínek“ datuji do

roku 1993, ačkoli skutečné datum jejich vzniku neznám. V tomto roce jsem se totiž seznámil se svou ženou a v tomto roce jsem také poznal utopence její babičky. Je to žena velmi energická, miluje společnost, moc ráda povídá a hlavně je výborná kuchařka. To vedlo k tomu, že každá naše akce s přáteli začínala pár skleničkami utopenců, které nám dala s sebou, a končila obědem u ní. Utopenci se stali mezi našimi přáteli velmi populární. Kamkoli jsme přijeli, servírovali jsme utopence. Mám podezření, že přátelé se už ani tak netěšili na nás jako na ty utopence. Občas se také stalo, že jsme dorazili bez nich, což vedlo skoro k psychickému zhroucení některých účastníků akce.

 

Babi Hela vyráběla utopence za asistence svého muže, protože celý proces je poněkud náročnější. Děda již před pár lety zemřel, poté onemocněla i babička, což samozřejmě vedlo k vymizení utopenců z povrchu zemského. Tak jsme se rozhodli získat recept a pokračovat v tradici lahodných utopenců, protože nám začali opravdu chybět.

 

A co je na našich utopencích tak výjimečného? Nejedná se o žádnou BIO pecku, ale pokud je naservírujete na párty, buďte si opravdu jisti, že se po nich jen zapráší. Jsou totiž velmi lahodné chuti, naložení v kyselém sulcu (nálevu) s cibulí, červenou paprikou, okurkou a kořením. Jsou zavaření a vydrželi by docela dlouho, pokud by jim někdo chtěl déle odolávat.